Světlo svítí ve tmě - díl 8

Problém osamocenosti a nedostatku lásky

Svědectví Františka H.

Prázdnota lidského srdce může vyústit ve frustraci, v uzavření se do sebe, v odmítání okolí, světa vůbec, ale také v daleko závažnější problémy. Člověk, který necítí lásku, který vní­má jen prázdnotu svého srdce mnohdy začne přijímat falešné nabídky tohoto světa, které jsou však většinou klamné. Opravdová láska je tak často zaměňována za náhodné vztahy, kdy vrcholem těchto vztahů nejsou hluboké city, ani poznání jeden druhého, ale pouze sex. Žijeme v době, ve které pomalu a jistě mizí pojmy jako je věrnost, oddanost, kde manželství a rodina nemají takovou hodnotu jako kdysi. Takový pohled a po­stoj je dnes považován za staromódní. Moderním trendem jsou dnes vztahy, kde jsou dotyční „singl".

Položme si však otázku, co takové vztahy člověku přináší. Dá se hovořit o tom, že takové pojetí vztahu se může stát životním smy­slem? Může vůbec někdo hovořit o lásce, pokud není spojená s ab­solutním oddáním se druhému? Můžeme poznat opravdovou pod­statu a krásu lásky bez věrnosti milovanému či milované?

Jsem si jistý tím, že každý kdo se „spokojí" s takovým vztahem, nikdy nemůže poznat a pocítit to, co přináší skutečná láska. Tito lidé vnímají jen třpytivý obal, ale to opravdu hodnotné jim uniká. Nemluvě o tom, že takové vztahy jsou neharmonické a většinou nevydrží delší čas.


Láska je o vztahu a máme-li pochopit a opravdově poznat tento dar, tak to není možné bez toho, aniž by pro nás náš milovaný, nebo milovaná začal znamenat absolutně vše. Právě tato touha sdílet s milovanou osobou vše, procházet veškerými událostmi každoden­ního života nás k sobě přibližuje. Milovat znamená nejen chtít dávat to nejlepší, starat se o milovanou osobu, ale především stát se její součástí, stát se jedním. Láska odmítá tvrzení, že nemusím dát dru­hému vše, protože jen díky absolutní odevzdanosti mohu druhého

poznat. Vrcholem takového vztahu je, že si mohu říci: Nyní už nejsem já, a není ona či on, jsme jen my.

Láska je o jednotě a nemůžeme mluvit o harmonickém pojetí vztahu, pokud se vzájemně neoddáme.

Jsem opravdu zarmoucen, když vidím, jak dnešní uvolněná doba překrucuje nejcennější dar, který člověk může získat - LÁSKU. A jak snadno se lidé nechají oklamat a spokojí se jen se střípky.

Z vlastní zkušenosti vím, že pokud člověk žije jen ze svých vlast­ních sil, že je o to víc ve větším nebezpečí. Vyprahlé lidské srdce pak už nehledá hodnotnou lásku založenou na ctnostech jako jsou věr­nost, oddanost, touha být pro druhého vším, ale uspokojí se s tím, co se „nabízí". Nemohu to však nazvat jinak, než že se jedná o prázdné vztahy. Je to silná zbraň pána zla, který podsouvá lidem částečky něčeho, o čem si v dané chvíli myslí, že právě to hledají. Mnozí jsou tak zoufalí, zdrceni svojí samotou, oslepeni klamnou představou, že přijmou s povděkem jakoukoliv nabídku, protože všechno je v dané chvíli lepší než být sám.

Je třeba se zastavit a vážně si odpovědět, co uvidím za několik let, když se ohlédnu zpět. Uvidím opravdové naplnění láskou? Uvidím hloubku svého vztahu? Jako věřící považuji za hlavní krédo Kris­tovy myšlenky právě lásku.

Problém osamocenosti a nedostatku lásky se projevuje stále více a nedotýká se jen dospělých, ale vybírá si svou daň i u teenagerů a dětí. Skutečná láska je mistrně „nahrazována" vším co podsouvá satan; a nejsmutnější pohled je pak na konečnou tragédii, kdy vidí­me útěky dětí z domovů, kdy z nedostatku lásky raději sáhnou po drogách, alkoholu atd. Děsím se toho, když vidím, kolik manželství končí rozvodovým řízením. Děsím se, když vidím tyto rozpadlé rodiny, děti, ženy, muže, kdy všichni touží po lásce, která se jim nedostává. Je to tvrdá realita, kterou můžeme vidět téměř všude.

Sám nyní procházím složitou životní zkouškou, kdy ztrácím svou milovanou ženu. Je velice těžké vyrovnat se s touto skutečností. Bolest spojená s odmítnutím a křivdou může mít za následek, že člověk zahořkne a místo lásky cítí hněv nebo nenávist.

Tyto řádky píši proto, jelikož si uvědomuji, jak snadno může i v takové situaci satan zaútočit. Člověk se cítí sám, ale je třeba vědět, že i tak složitou situaci můžeme zvládnout. Jak už jsem se zmínil, tak člověk, který žije z vlastních sil, to má těžší, jelikož spoléhá jen na svůj rozuma na sílu kterou má, ale která je limi­tovaná.

Křesťan má jistotu v Ježíši kdy ví, že jeho život je vedený Jím. Ztráta milovaného člověka je vždy velikým otřesem. Nicméně víme, že na žádnou zkoušku nejsme sami. Neprožíváme nic z toho, co by nezažil i Ježíš. I On byl odmítán, i On sklízel za svoji lásku posměš­ky, pohrdání a velikost slova láska se naplnila do posledních dů­sledků ve skutku té nezměrné lásky na Golgotě.

Vnímání lásky pohledem křesťana je zahaleno tajemstvím, které­mu je schopen porozumět jen ten, kdo přijal do svého srdce dar, který nabízí Ježíš. On nás přivádí k pochopení dokonalé lásky, která spočívá v pokoře, milosrdenství a odpuštění.

A tak i když sami zažíváme těžké životní situace, tak náš pohled na lásku je díky Pánu Ježíši neměnný. Právě On nás skrze zkoušky přivádí k hlubšímu pochopení těchto hodnot. Díky Jeho lásce a mi­losti se stále posunujeme blíž nejen k poznání tohoto daru, ale hlav­ně blíž ke Kristu. Díky milosti Ježíše umíráme sami sobě a rosteme v milosti tím, že dáváme a odpouštíme, že potlačujeme své vlastní zájmy a stavíme své milované a bližní na první místo, stejně jako Pán Ježíš. Bible říká, že tento druh lásky nikdy nezanikne (1. Ko­rintským 13,8).

Jedinou strategií boje proti silám zla a temnoty je opravdová tichá, pokořující, jedinečná láska Boží.

Jen toto je cesta jak dosáhnout vítězství, jak uchránit své srdce před zahořknutím, před rezignací.

Chtěl bych vám všem, drazí přátelé, popřát, aby žádná sebesloži- tější situace ve vašem životě nikdy neskončila tím, že si necháte vzít víru ve skutečnou lásku, která je založená na hlubokých hodnotách, které si zakládají na absolutní věrnosti a oddanosti.

Věřte, že tento duchovní boj, tato snaha mít a zažívat tuto lásku stojí za veškeré zkoušky. Je to cesta ke skutečnému požehnání, ra­dosti a vnitřnímu pokoji.

Na závěr bych si připomenul Ježíšova slova: „Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali, jako jsem já miloval vás, i vy se

milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste mojí učedníci, budete- li mít lásku jedni k druhým." (Jan 13,34-35)

Tato hluboká pravda jednoznačně poukazuje na to, jak máme milovat, jak velká má být naše láska.