Světlo svítí ve tmě - díl 7

Další dopis Miroslava


Jmenuji se Miroslav, je mi 47 let, a toho času jsem vězeň z Ra- potína. Budu vám vyprávět svůj příběh, který jsem zažil ve vězení, co jsem prožíval, a o svém boji s římskokatolickou církví. O všem, co stálo mezi mnou a Bohem. Rád bych vám ještě zdůraznil, že jsem zažil spasení ve vězení a v mém spasení šli lidi do bezedné propasti „hádes". V slzách jsem křičel, kde je církev, římskokatolická církev, kterou jsem miloval. Když jsem cítil a prožíval spasení, hledal jsem jejich pomoc, protože jsem viděl, jak jdou a padají malé děti, muže, ženy a starce do bezedné propasti a nemohl jsem jim pomoci a ne­pomohla jim ani církev. Časem jsem přemýšlel, co tím mi chtěl Bůh naznačit nebo ukázat, že do mého spasení vzal i tuto církev.

Nejdřív jsem nevěděl, co se mi stalo, ale začal jsem přemýšlet o římskokatolické církvi. Věděl jsem, že není něco v pořádku, někde je chyba a já ji nevěděl najít; vždyť jsem pár let žil v této církví, takže jsem hledal odpověď na mé trápení a prosil Boha, mého Otce nebeského, aby mi odpověděl. Odpověď přišla skrze emauské kur­zy. Časem se mi otevřely oči a já vystoupil ze tmy do světla, po­chopil jsem, že mezi mnou a Bohem nesmí nic stát.

Spasení jsem prožil v květnu 2011, a za tu dobu třinácti měsíců jsem pochopil, co znamená tato církev. Hodně jsem změnil názor na římskokatolickou církev, a jsem rád, že už není v mém životě a že mohu milovat Otce, Syna a Ducha svatého i bez církve, která mně nutila modlit se na kolenou ke všem svatým, k Panně Marii, hodi­nový růženec, dodržovat půst, chodit ke zpovědi, modlit se i za faráře, za biskupy a papeže. A Bůh mi ukázal, že modlitba na kole­nou patří jenom Jemu, nikomu jinému, ani špatné myšlenky nesmí stát mezi námi a Bohem a už vůbec ne k Panně Marii, kterou náš vězeňský kaplan miluje víc než Boha a dává jí svůj život takto:

„Ó, Maria, mocná Panno a Matko milosrdenství, Královno nebe a úto­čiště hříšníků, zasvěcujeme Ti náš celý život se vším, co máme, co milujeme a co jsme. Tvé ať je naše tělo, naše srdce, naše duše, naše rodina, naše společenství, naše vlast, náš svět."

Ať tenhle svět modly a tato slova zůstanou římskokatolické církvi. Jenže někdy tato slova byla i má, a já se vás všech ptám: Jsou to i vaše slova? Pak je dobré v sobě najít moudrost, rozum a vnitřní sílu a odejít od církve, v níž nemají v srdci jenom Boha a Pána Ježíše Krista. Vždyť my, kteří jsme byli spaseni skrze Pána Ježíše Krista a usvědčeni Duchem svatým; my, kteří jsme odevzdali svůj život, své srdce a duši našemu Pánu Ježíši Kristu; my, kteří milujeme sku­tečného živého Boha a neumíme si představit život bez Pána Ježíše, nesmíme dovolit, aby tato slova v nás zůstala a abychom zůstali tmou.

Co následovalo dál, když jsem pochopil Boží pravdu? S velkým hříchem a pokorou jsem si kleknul a předstoupil před Boha a modlil se o odpuštění, vyznal jsem mu vše, co mne trápilo jak na srdci tak na duši.

„Můj Bože, jak se to stalo, že jsem žil v takové tmě? Jak je možné, že jsem dal této církvi své srdce a duši a ne Tobě? Kde jsi byl můj Bože, když jsem se na kolenou modlil ke všem modlám, jen ne ke svému Otci nebes­kému a ke svému Pánu Ježíši? V slzách se Tě ptám, jak si mohl dopustit, že mezi mnou a Tebou něco stálo, proč jsi mi neřekl, že mám vzít svůj kříž a následovat Tě? Můj Bože, odpusť mi a prosím, ať už nikdy spolu ne­dovolíme, aby náš vztah byl něčím narušen. Můj Bože, vždyť já Tě tolik miluji, byl jsi ke mně tak milosrdný, dal jsi mi nový a věčný život a jisté nebe a já proti Tobě tolik zhřešil, odpusť. Odpusť mi můj Bože, že jsem tuto církev miloval víc než Tebe, ale církev mi řekla: »My jsme ti praví, my tě dovedeme ke spasení.« Odpusť, že jsem se svými hříchy nešel za Tebou, ale za člověkem, který si říká farář. Odpusť, ale řekli mi: »Modli se růženec, vždyť svatá Maria, matka Ježíšova, vyslyší a vyřeší tvé problémy a prosby.« Odpusť, ale řekli mi, že když budu dělat dobré skutky, tak mě Bůh pošle alespoň do očistce. Ty, můj Bože, jsi mi neřekl, že když jsi byl na kříži a vedle zločinec, že si ho ještě ten den vezmeš a bude s Tebou v ráji. Odpusť, ale řekli mi, že pokud hledám svého Boha, musím jít do kostela nebo do kaple, tam HO najdu. Můj Bože, a já Tě tak hledal a netušil jsem, že Bůh je v lidech, že jsi ve mně, že ve mně přebýváš a já svým tělem Ti dělám svatý chrám. Odpusť, že jsem uvěřil lidem a ne Tvému slovu, že jsem nevěděl, že už nežiji pod zákonem ale pod milostí. Tak mi prosím, vše odpusť. Amen.“

Po této modlitbě ze mě vše spadlo. Trvalo to pár let, než jsem vymazal ze svého srdce římskokatolickou církev, a nebylo to jed­noduché. Dokázal jsem to! A věřím, že to dokážete i vy. Vždyť není nic krásnějšího, než se vrátit k Otci nebeskému a Pánu Ježíši Kristu. Bylo mi vše odpuštěno, i když jsem ve vězení, mám skvělý vztah s Bohem a Pánem Ježíšem. Mám veliký klid na srdci i na duši, a kdybyste jen tušili, jak mi Bůh ve vězení pomáhá. Ale o tom někdy příště.

Snad nejnaléhavějším posláním Ježíšova následovníka je otvírat lidem oči a vyvádět je ze tmy na světlo. Potřebujete slyšet něco, co ve vás probudí poznání, v jakém zlu a v jakém nebezpečí žijete, když stavíte mezi vás a Boha nějakou modlu, ať už to jsou peníze, majetky nebo modlitby, co nemají s Bohem nic společného. Tím vším zlem jsem si prošel a mám na paměti a vím, jak svatý je Bůh a jak je hrozné nebýt stejný jako On. A já vás prosím, mějte to na paměti i vy.

Milí studenti emauzských korespondenčních kurzů, spasení i ne­spasení, prosím vás ve jménu Pána Ježíše Krista, nedovolte žádné církvi, aby mezi vás stavěla modly, své názory, své přesvědčení. Jděte a vraťte se k živému Bohu a Pánu Ježíši Kristu. Žijte tak, abyste měli čisté svědomí před Bohem, milujte HO a dávejte mu vše, co je ve vás dobré. Budu se modlit a prosit ve jménu Pána Ježíše Krista za emauské studenty po celém světě a za každého studenta, který má teď takové problémy, jaké jsem prožil já. Budu se modlit a prosit, aby vám Bůh otevřel oči, dal moudrost, vnitřní sílu a abyste se podobali našemu Pánu Ježíši Kristu tak, jako o to usiluji já každý den.