čtvrtek 8. května 2014

Devátý dotek: Mirka Šimková

DevÁTÝ DOTEK: Autentický deník

„Nejraději bych tuhle knihu nikdy nenapsala.“ Mirka Šimková, autorka.
http://www.mujdevatydotek.cz
                    Klikni na obrázek a kup!


Zmínku o knížce jsem našla u Amélie:) Ta mi ji taky půjčila, osobně přivezla, moc moc ještě jednou děkuju!
 Opravování textu mi dalo pořádně zabrat, chyby v názvech kapitol, v datech zápisků, semtam nějaká ta zkratka nebo neznámý pojem, ještě že dole byly vysvětlivky:)

Mám ráda blogová dílka - už se mi jich doma pár sešlo... Autorka si deníček zřejmě psala hlavně kvůli malé postižené Klárce, ale člověk míní, život mění a tak téma příběhu je jiné, širší. Jak často asi bloggeři tuší, co se z jejich "zápisků" vyvine?


Rodina se 4mi dětmi přišla náhle o tátu, oporu, tolik potřebné mužské ruce i oblíbený humor... S něčím takovým se přece nepočítá, nejsme nikdy připravení. Avšak stejně tak nic a nikdo není samozřejmostí.

Zaskočená maminka náhle objevuje, na co všechno zůstala sama, vidí stopy kolem sebe i v čase - včera ještě..., už je to týden, měsíc, dva měsíce, rok...
Je třeba zařídit pohřeb, vysvětlovat dětem, zaopatřit zvířata - kromě velké bolesti jsou deníkové záznamy prokládány povídáním o lásce, bezprostřednosti, jehňatech, hledání... Autorka pátrá po bohu, dává nahlédnout do svých tužeb - píše prostým, srozumitelným stylem, jak jsme z blogů zvyklí, mírně neučesaně:) Kdykoli se mi zdálo, že o něčem na stránkách čtu už po dvacáté, napomenula jsem se tím, že ve skutečnosti bych tohle zažívala asi stokrát častěji...
Kromě blogového původu mě u knížky zaujal název - prozradit nebo neprozradit, proč dotek právě devátý? Není a je to mottem příběhu, krásně vyobrazuje hloubku propojení rodičů.


Citace:
Kdykoliv beru polínko do ruky, jako by mi ho podával. Jednou jsme to počítali. Každý kousek, kterým přikládám, bral do ruky aspoň osmkrát, můj dotek je devátý. Každý kousek dřeva zažil tolik jeho doteků... Asi bych neměla závidět.

Dám sem i pár blogových postřehů:)

Citace: Moje empatie asi někam zmizela - nebo se bráním pustit si k tělu, k duši, víc než zvládnu? Zkusila jsem to v jednom dopise vysvětlit a nebyla jsem pochopena. Protože mně je poskytována pomoc, útěcha... Musím i já být připravena ke stejnému? Dejte mi čas, prosím. Já mám v sobě strašně velký prázdno.

Citace: Děda mě moc překvapil. Mildův bratranec dědovi nosí vytisklý náš blog, to, co píšu. Nevím, jak dlouho, dozvěděla jsem se to teprve nedávno. A děda čte. Čte, co píšu, čte si o dětech, o tom, jak žijeme, jak to tu zvládáme, čte o našich ovečkách, prostě, co každý den píšu na náš blog. A navíc se mu to líbí a je moc rád. Říkal, že je tak s námi.


… Ještě něco málo o Klárčině nemoci:
Citace:
SMA) je vrozené onemocnění motoneuronu, tj. onemocnění neuronů, které odpovídají za vědomé pohyby svalů, jako např. běhání, pohyby hlavy a polykání. Nemoc postihuje příčně pruhované svaly, jenž postupně slábnou (atrofují) a je nemožné je nadále ovládat. Jsou to svaly, které umožňují člověku lézt, chodit,  ovládat končetiny, držet hlavu, polykat i dýchat. Pro Klárku je těžké zvednout lžičku, malovat, každý sval v těle musí neustále procvičovat, aby zachovala jeho funkčnost.Vleže se neotočí sama na bok, na bříšku vůbec nedokáže být, hlavičku nezvedne, samostatně bez opory nesedí. Klárka se pohybuje na dětském vozíčku,  za pomoci členů rodiny svědomitě cvičí a roste v krásnou, společenskou a chytrou slečnu.


Smutné i dojemné postřehy jen tak ze života, dětské otázky, stesky, vděčnost, internetové sdílení - realita vykreslená tak, až si ji nechcete představovat - tohle vás potká na stránkách skutečného příběhu s názvem
Devátý dotek- či v doplněném druhém vydání – Můj devátý dotek!


Rozhodně to není všechno! Půjčená kniha dávno doputovala zpět ke své majitelce, přesto dál sledujeme blog malé Klárky Šimkové a modlíme se za ni z hloubi srdce, jak jsme to doposud nepoznali! Dech se tají nad tím, co tahle houževnatá holčička  s muskulární svalovou atrofií zvládla!
 Na jedné straně nemilosrdné prognózy lékařů, nepružné pojišťovny, sem tam nějaký ten nepřející anonym, na straně druhé však stojí soudržná rodina, odhodlaná bojovat ze všech sil, spousta dobrých lidí kolem nich, ochotných je podarovat nebo jinak přidat ruku k dílu, připojit se v myšlenkách, modlitbách.
Přesto, kolik Klárka potřebuje pomoci druhých – strčila by lidi kolem sebe i nás čtenáře do kapsy nějakým postojem, výrokem, pohledem na skutečnost. Učí se stále a učí ostatní – občas se projede na vozíku, několikrát navštívila i školu. Klárka nám otevírá oči i srdce. Máza sebou hodně těžké jaro… A novou psí kamarádku!
Není to idilka, maminka Mirka by mohla vyprávět – stejně tak by však vyprávěla o hloubce a síle lásky ke svým dětem, k životu.

Vidím mnoho Božích stop v tomto příběhu a znám jeho touhu po vztahu s námi. A tak se modlím, aby ´Boha mohla poznat maminka Mirka i její rodina, aby mu dovolili přiblížit se a svěřili mu svůj život.
Je nám s Davidem ctí, že můžeme s maminkou Mirkou být v kontaktu. Dál a vytrvale se za ni a její rodinu budeme u Boha přimlouvat a volat k němu s důvěrou! Dál pro ně budeme vyprošovat sílu a zaopatření na každý den!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Předem děkuji za všechny komentáře. Prosím, vyvarujte se vulgarizmů, nebo komentářů urážejících něčí přesvědčení. Děkuji!