Cesta z údolí nářků a Gruberovic zápisník - tyto dvě knihy - podle skutečných událostí - jsou koncentrací bolesti, strachu, houževnatosti, oddanosti, odhodlání, povzbuzení, věrnosti, vděčnosti a víry.
Velmi těžko se vybírají ukázky, musela bych vložit mnoho stránek. Spousta kroků a rozhodnutí se vymyká mým představám, přesto fungovaly.
Anotace jsou dost vypovídající a příběhy určitě stojí za přečtení, přesto že témata jsou nelehká.
Rok vydání: 2013
Nakladatelství KMS
Carolyn a její manžel Johan prožili uzdravení svého nevyléčitelně nemocného dítěte. Když však Johan po operaci mozku ztratil paměť, nepoznával ani svou ženu a děti. V dlouhém období bezmoci svého manžela podpírá Carolyn svou rodinu a hledá pomoc a naději. V hluboce osobním příběhu si zázraky podávají ruku s lidským úsilím a vytrvalostí. Dramatický příběh plný slz i radosti nese nezaměnitelný rukopis skutečného života.
... Když se Johan vrátil z nemocnice, nemluvil, chápal nejasně, trpěl epileptickými záchvaty, nepoznával svou rodinu, přátele. Stovky maličkostí se učil znovu, opakovaně.
Carolin se však nevzdala.
Ukázka:
Během tohoto osamělého období jsem Pána prosila, aby mi chránil srdce. Prosila jsem ho, aby mi pomáhal zůstat věrnou jak emocionálně, tak fyzicky, a aby mě učil milovat člověka, který mi je cizí. Současný Johan se nepodobal muži, kterého jsem si vzala, a nechápal, že chci, aby mě znal a miloval.
... Přesto že Holandština nebyl její rodný jazyk, Carolin měla dost času si jej vyšperkovat - mluvila, četla, zpívala, opakovala, vychovávala děti. Plakala za nocí a odevzdávala své obavy Bohu.
Po letech dokonce dostala příležitost tlumočit na různých křesťanských kurzech!
Ukázka:
Bůh mi řekl: „Carolyn, víš, kde se tento dar tlumočení vzal? Roky, během kterých jsi Johana učila znovu mluvit, jsem využil k tomu, aby ses mohla naučit holandsky na vyšší úrovni, než jaká se vyžaduje od jiných cizinců. Je to můj dar tobě. Je to perla velké hodnoty, zrozená ze slz, které jsi během té doby prolila.
Kdo by si byl kdy pomyslel, že pocity frustrace, které jsem prožívala, když jsem Johana učila znovu mluvit, někdy přinesou nějaké vykoupení?
Ukázka:
Cesta, kterou se spolu s Johanem ubíráme, není z těch, které bychom si sami vybrali. S každým dalším krokem, s každým dalším dnem jsme však živým důkazem toho, že Bůh je dobrý a že nezahanbí ty, kteří v něj skládají svou důvěru.
... Druhý příběh je "blogovka" z České republiky - jazykově neučesaná, o to skutečnější!
Rok vydání: 2012
Vydavatel: Jednota bratrská
Autentický příběh o životě ve vítězství navzdory vážné nemoci
Kniha o posledním roce Petra Grubera, nedávno zesnulého správce sboru Jednoty bratrské v Turnově. Jedná se o knižní vydání internetového blogu, skrze který rodina (Petr, manželka Katka a děti Eliška, Anežka a Vítek) sdílela s ostatními svůj boj s rakovinou. Po celý rok zveřejňovali zápisky o tom, co se v jejich životech dělo, o zápasech a bojích, ale také o Kristově vítězství, milosti a radosti, kterou prožívali navzdory utrpení. Přinášeli čtenářům povzbuzení, podněty k zamyšlení a pomáhali odhalit, o co v životě doopravdy jde.
... Život se jistě nemazlí s žádným z nás, máme své hory, údolí, překážky, ale i touhy, vize, radosti, lepší chvíle!
Petr první kolo rakoviny na čas vyhrál...
Stránky o posledním roce jeho života jsou tak reálné, téměř hmatatelné. Pokud máte živou představivost a rychle si něco vsugerujete, až k obavám, musím vás varovat! Příběh vás nemá hned přimět pozorovat se, ale ukázat, jak projít těžkým obdobím!
Nad pokornými prosbami pacienta a některými reakcemi nemocničního personálu se však chtělo brečet i mně.
Příběh začíná popisem darované dovolené na Srí Lance, jako příjemný cestopis plný zážitků, vůní, jídla, zvířat!
Ukázka:
Odpoledne jsme jeli pozorovat delfíny. Vůbec jsme nečekali, jak to bude nádherné. Podplouvali pod lodí, plavali souběžně s námi a vyskakovali z vody. Někteří Skákali dokonalé piruety. Když se vynořovali nad vodou, frkali a funěli tak jako lidi, když se nadechují, aby se mohli potopit pod vodu.
... A dál? Na co byste se vy ptali před blížící se smrtí, ať svou nebo svého partnera?
Ukázka:
Klademe si otázky. Třeba Petra napadá, že když umře, tak přijdou v životě našich dětí chvíle, kdy si řeknou, že by se o „tenhle" zážitek s tátou chtěly podělit, a jak to bude těžké. Mně napadá, kdo Elišku s Anežkou předá jejich ženichům... Nebo kdo s Víťou bude bojovat a prát se s ním, hrát fotbal tak, aby ho to bavilo? Kdo dostane na starost tenhle sbor, když Petr tady nebude?Někdy ani nemůžeme mluvit, jen se na sebe díváme a brečíme nebo máme knedlíky v krku. Jsme na konci lidských sil, už tu není místo pro léky a lékaře, čekáme na zázrak.
…Kateřinapopisuje, co jí pomáhá:
"Vidím, jak nás Kristus ochránil na dálnici před srážkou, když jsme se o 10 minut zpozdili doma. Vidím Krista, jak zvítězil ve vztahu, který se zdál předem prohraný... Vidím ho, jak nás drží pevně ve svém těle, kterému on je hlavou. Kristus jde a slouží v čajovně, Kristus objímá děti a pere a vaří a nakupuje. Kristus se zastaví s kolemjdoucími a usmívá se... Kristus mi utírá slzy a sice neříká a neslibuje, že Petr bude žít, ale říká, abychom mu důvěřovali."
A další ukázka:
Tím, že jsme jako sbor jedna rodina, jedno tělo, povzbuzujeme se navzájem svojí přítomností, ani si nemusíme nic říci. Jsme těsně spojeni klouby a šlachami, a když bolí něco jednoho, bolí to i ostatní."
... Smutek a horšící se zprávy prosvěcuje síla přátelství, výlety s dětmi, církevní aktivity, láska a soudržnost rodiny!
Netuším, jak tuhle recenzi uzavřít, vždyť příběh ještě konec nemá! Přesto, že Katka jistě dlouho oplakávala manžela a děti otce, bojují dál! Pokud pokračují i s blogováním, možná jen pro uzavřenou skupinu přátel! Příliš jsem po tom nepátrala. Kniha byla silnou výpovědí sama o sobě! Žasla jsem tiše nad tím, jak Petr bojoval - povzbuzoval ostatní, kázal , s pokorou, trpělivostí a silou, kterou mu dodávala víra v Boha, s klidem a nadějí.
Sotva jsem knihu dočetla, našla jsem na téma umírání a naděje dobré kázání Lukáše Targosze – pastora hradeckého Elementu.
Kdo nechce poslouchat, přečtěte si článek Naděje slávy od stejného autora.
Přeji vám požehnané dny a víru, která nejen hory přenáší, ale dovolí vám nadechnout se, přesto že se to zdá nemožné!
Přeji vám požehnané dny a víru, která nejen hory přenáší, ale dovolí vám nadechnout se, přesto že se to zdá nemožné!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Předem děkuji za všechny komentáře. Prosím, vyvarujte se vulgarizmů, nebo komentářů urážejících něčí přesvědčení. Děkuji!