Má cesta ke křtu

Když jsme začali navštěvovat naši Církev bez hranic,  byli jsme zvědaví na "jednoho jejich pastora", kterého jsme slyšeli v rádiu. Taky byl přínosem fakt, že když budeme v úzkých, bude koho požádat o modlitbu! Samozřejmě, že případně se modlit za ostatní, ale z počátku byl silnější motiv v tom, co můžeme dostat, co nám to dá:) Jsme my lidi od přírody sobci - hlavně, ať shromáždění nejsou příliš brzo, daleko a ať se toho moc nemusí!

Nnevysypal se na nás stoh pravidel - naopak jsme dostali dárek jako ti, kdo jsou tam poprvé. Nikdo se nesnažil druhé řídit, maximálně radit a povzbuzovat, pomoct! To hlavní - zodpovědnost, rozhodnutí je vždycky na nás samotných. Odpovídáme se Bohu a tak to má být!

Má víra už nebyla v těch dnech jen ponětím o vzdáleném, přísném a cizím nepřístupném vládnoucím Bohu! Byl mi mnohem blíž,- nejsem už ta ničeho schopná vyjímka, o kterou by ani nezavadil, kterou by si nevybral - raději mu dovolím proměňovat mě den za dnem:) Čas od času se nebeskému Tatínkovi omlouvám za to, že to tolik trvá a děkuji mu dětinsky za jeho nekonečnou trpělivost:) Velice mi pomohlo Rádio7 a pořad Doteky! Původně si je pouštěl David, začala jsem čím dál častěji poslouchat, těšit se, bádat, objevovat. Přemýšlet a hledat, uvolňovat se. Tak z občasných kontaktů vzešel vztah! A k čemu je víře, když se ukrývá?:)

Pastor stašek Bubik se ozval hned, jakmile nás uviděl - tohle dodržuje pokaždé, když nás spatří!

Jezdívali jsme s Davidem až na druhou  Bohoslužbu. Zpočátku, když se nám chtělo, potom když jsme mohli! Rádi jsme si zvykli. Zajímalo mě kázání, později kázání a kafe, kázání, kafe a noví známí - chvály ke mně pronikaly dlouho - mám se co učit! Některé melodie už znám, občas i kousek textu:) Brávala jsem je jako náboženské písně před kázáním, dokud mi jiný pastor nepootevřel oči, když řekl:

"Každý z nás přichází v jiné náladě, v jiném rozpoložení, nastavení - podle toho, jak jsme strávili nedávný čas. Pojďme se teď naladit na Boha, na jeho přítomnost, na to, co chce říct, co pro nás má:)"

Tak i nade mnou chvály zvítězily:)))

Potom jednou v oznámeních zaznělo, že se mají zájemci hlásit ke křtu! To se mě ještě moc netýkalo - nebyl ten správný čas!

Biblické hodiny taky zaujaly dříve Davidaa, ač má daleko větší znalosti Bible. Snad si je chtěl oživit, snad podiskutovat - já jsem si nebyla jistá, jestli něco tak složitého budu umět rozebírat, hodnotit. Stovky příběhů, podobenství - všichni tam budou bystřejší! Život s Bohem je pro mě zatím více instinkt než nějaké vědomosti! Mě nebavilo ani ve škole vysvětlovat přísloví, i když jsem chápala jeho smysl! Studovat Bibli je těžké, ale půjdu s tebou,Davide:)

Usmívám se při psaní - často jsem takhle plachá, váhavá, nevím, jestli zkusit nebo počkat!

Biblické hodiny byly pro začátečníky - vůbec nic jako ve škole. Velmi přirozené osobní povídání, náhled do témat jako spasení, křest, modlitba, duchovní boj, církev! Zase bylo kam se těšit! Mé oči se pootevřeli o něco víc, už i já jsem začala o křtu uvažovat!


Na své poznávací cestě za Bohem jsem potkala ženu, která se dotkla mého srdce, sotva promluvila. Marie Bubiková má v sobě teplo, lásku i moudrý klid. Miluje Boha a ... prostě to poznáte. Přijala mě dokonce u sebe doma, bylo to strašně milé překvapení a dojemně prosté setkání. TY zvláštní, tajemné hloubky jejího vyprávění ve mně vyvolávaly představu, jak se nořím, potápím, nechávám unášet! Při melodiích jejího hlasu jsem věděla, že se nechám pokřtít. Ta její prostoupenost Bohem se mi stala inspirací!

Jak jen popsat tu křehkost okamžiku, když chcete jen říkat ano a zůstat poblíž, klidně bez hnutí... Přecejen vás ruce vytáhnou z vody a je a není po všem:) Ale trochu předbíhám!

Když na jednom shromáždění oznamovali další přihlašování na křest, rozuměla jsem. Popletly se mi data v hlavě! Kdy to bude? Kolikátého je dnes? Budu se těšit a počítat dny. Budu si přát, ať není velká zima, dokonce, aby byla na nebi duha:) Taky abych si to napořád pamatovala, abych pochopila ten žár, se kterým věřící na křest vzpomínají. Má mysl se soustředila na jeden bod, kázání jsem si musela nahrát:) A takhle "zaslepená tou novou září" jsem strávila 14 dnů. Ptala jsem se kde koho, jaké měl křtiny, počítala jsem, kolikrát se vyspím! Takové třeštění, jako když po tuhé zimě přichází jaro.

Ach dobrý Bože, nějak to udělej, aby všechno vyšlo jak má!

V neděli 9. června 2013 jsem hodila do batohu plavky, ručník a hurá do našeho chodovského kostelíku! Uznávám, zní to trochu divně:) Není tam bazén, tam ještě ne. Náš sbor navštívila mladá chválící skupina, moc se mi líbila. Vždycky budu vědět, kdy jsem je slyšela poprvé:)

Po kázání a kávě jsme nastoupili s pastorem Tomem, jeho manželkou Miriam a jejich dětma do velikého auta a jeli do Zlonína. Neměla jsem tušení, kam jedeme, jak dlouho. Krásné počasí začalo vzdorovat, rychle přišlo předpovězené zhoršení. Asi v půlce cesty začalo silně pršet a bouřit! Chtěla jsem duhu, klidnou, ne takovou divočinu. Vzduch byl nabitý očekáváním. Přijeli jsme k domku s bazénem a posezením zřejmě s přístřeškem, aspon na mě nepršelo. Když se sjeli všichni účastníci i diváci, déšť se trochu uklidnil. Tak šup do plavek a jdeme na to!

"Půjdeš první?", ozvalo se vedle mě

"A mám jít s tebou? Chceš?"

To manželka hlavního pastora Eva - vyptávala se a provázela mě po domě i venku. Skočila myslím do vody tak, jak byla, že se potom převleče:) Pastor stašek už tam byl.

Voda byla úžasná - stupně neodhadnu, ale ohřátá - příjemná obklopující náruč. Začala jsem radostně skákat, dokud mě dvoje ruce nezkrotily. Nějak jsem pozapomněla na své okolí.

... "Smím tě pokřtít na znamení víry ve všemohoucího Boha a jeho syna Ježíše krista?"

"Ano"

Chtěla jsem další otázky, prodloužit tu chvíli, žádné však nepřišly. Znenadání jsem se octla pod vodou a hned zase nad hladinou.

Cítila jsem najednou útlum, chtěla jsem se vrátit. Jako bych tam dole něco hledala... zapomněla... Vzpurné staré já se mě pořád drží. Občas se už umím tvářit, jako že ke mně nepatří!

Přišlo mi zvláštní, co mi to ťuká chladného do vlasů, když okolo mého těla je teplo. Teplá voda a déšť, to byl kontrast! Šum se ozýval ve mně i okolo. Gril, lidi, kapky, tleskající dlaně:) Zbytky těšení a hromu.

"Ano, drahý Bože, odevzdávám ti svůj život"!

Do vody skákali další zájemci! Chtěla jsem se dívat, vlastně poslouchat, ale zvládla jsem tak dva! Drkotaly mi zuby a raději jsem se šla převléct.

Paní domu lituju, i když věděla, co ji čeká. Na zemi louže, ručníky... Sháněla různé svetříky, mikiny, případně deku, kdyby byla někomu velká zima:)

"Chcete čaj, kávu, klobásku, maso, buchtu, koláč?":)

Kde to jsem, na svatbě? Takováhle by mi úplně stačila! Je a není to pěkný sen!

Eva byla pořád blízko, můj nový, dobrý rádce a pomocník. Ochotný průvodce a později taxikářka! Tolik jí dlužím a jen Bůh ví, jak jí to oplatím. Jenže ji prostě těší dávat..., tvořit... vymýšlet.

Nabídla nám pomoc i se svatbou, takže se vyblázní i tam!

Pojedli jsme, popovídali, Davidtrochu zmokl:) Já i teď vnímám ten kontrast hřejivé náruče a chladných kapek! Ten pocit jel se mnou domů, občas se s ním probouzím, jindy usínám. Někdy ho vzpomínkama vyvolávám schválně! Teplo a chlad, vlhká vůně slunce s deštěm, sbíhající a rozbíhající se momenty, barevné jako samotná duha!

Ano, i já budu vždycky vyprávět, jak krásné to bylo!

O Bohu, duze a mně

Ať už se směju nebo bloudím v tmách,

přecejen vím, kam mířím,

duha je pocit, že jsi na dosah

a kolem pokoj se šíří!

Vstahuju ruce za tebou

všakduha někam si běží!

snad není jí třeba najednou,

přece v mém srdci leží!

A nebo ve tvém, drahý Bože,

to ve mně odráží jas,

ať semnou jsi nebo  na obloze,

já přijdu poprosit zas!

Až rozsypeš barvy kolem nás,

sáhnu a ony zmizí!

A přesto dám ti všechen čas,

už nikdy nechci být cizí!