Světlo svítí ve tmě - díl 9.

            Velké přátelství

                 Svědectví Davida N.

Po dlouhé a strastiplné cestě životem, která hodně často končila mým uvězněním a stálém hledání pravého smyslu života, jsem si ve svých 35 letech uvědomil, že jsem větší část svého života promarnil pácháním trestné činnosti, utápěním žalu a zklamání v alkoholu a drogách. Chtěl jsem si sáhnout na život tím, že jsem spolykal velké množství různých prášků. To se mi ale nepovedlo, protože mne včas dostali k lékaři, který si se mnou věděl rady a hned podnikl veškeré nutné kroky pro mou záchranu. Poté, co jsem se vrátil zpět na od­dělení pro sexuální devianty, kde jsem byl již umístěn před poku­sem spáchat sebevraždu, byl jsem hlídán svým spolubydlícím Honzou, abych to znovu nezopakoval.

Po určité době, kdy jsem se pokusil o sebevraždu, přišel k nám na oddíl další odsouzený, se kterým jsem se čas od času pustil do řeči a zjistil jsem, že máme hodně společných zájmů. Byl hluboce věřící, což jsem se dověděl až postupem času. Den svých 36. narozenin - 12. 10. 2010 - jsem prožil s tímto člověkem, ke kterému jsem již delší čas pociťoval narůstající sympatie a začal zjišťovat, že by to mohl být člověk - kamarád, kterého celý svůj krátký život hledám. Bylo v něm něco, co mi strašně imponovalo a přitahovalo mne, a on prožíval totéž vůči mně. Ale oba jsme měli zábrany a ostych oslovit se. Prolomil jsem to já. Petra, jak se tento výše popisovaný člověk jmenoval, jsem oslovil a poprosil ho, jestli by mi v kantýně nekoupil nějaký oplatek, že mu to při mém nákupu vrátím. Hned mi slíbil vlídným, laskavým hlasem, s radostí a štěstím v očích. Věděl totiž od někoho, že v tento den mám narozeniny, a měl přání mi něčím udělat radost a navázat kontakt. To jsem ale nevěděl já. Z kantýny přišel za mnou na pokoj a dal mi jedny oplatky. Poděkoval jsem mu, ale on povytahoval z kapes ještě další dobroty. Natáhl ke mně pra­vici a začal mi moc hezky, přátelsky přát k narozeninám. Byl jsem jak „Alenka v říši divů". Oči mi rychle zvlhly slzami překvapení, radosti a štěstí. Petr ještě vytáhl nějaké křesťanské traktáty s připsa­ným věnováním, a řekl mi ještě několik nádherných vět. Pak mne dlouze, přátelsky objal. Já jsem v té chvíli už nezadržel proud slz dojetí a vděčnosti. V srdci a kolem něj mě zaplavilo takové nád­herné, dosud nepoznané teplo radosti, štěstí, dotek bratrské lásky.

V  tu chvíli mezi našimi srdci a námi přeskočila ta pověstná jiskra, která někdy skokově zapaluje vztahy kamarádství, přátelství i lásky. Věděl jsem, že Petr mne má opravdu rád a že v tu chvíli v něm získávám kamaráda upřímného a nezištného, který za mnou bude stát proti všem. Věrného přítele na celý život, který mne nezradí, nikdy mne neopustí a nikdy se mne nezřekne. Že udělá pro mne vše, abych už neselhal, nemusel už nikdy do vězení a mohl spoko­jeně a šťastně žít - poprvé v životě. Od tohoto dne jsme vyhledávali a využívali každou příležitost, abychom mohli být spolu. Povídali jsme si o všem možném a byli jsme oba strašně šťastni stále víc.

Asi po čtrnácti dnech jsem zařídil, aby se mohl Petr nastěhovat ke mně na pokoj. Petr se projevil jako upřímný opravdový křesťan, oddaný Bohu, který postupně a nenásilně mne začal vést k Bibli a k Bohu svým osobním svědectvím, se seznamováním s cestou spasení z milosti, vyznáním hříchů Bohu, pokáním, přijetí odpuš­tění, obrácení a nového narození. Často se za mne modlil a při­mlouval, žehnal mi, a všemi možnými prostředky mi dával najevo křesťanskou a bratrskou lásku, kterou jsem nikdy nepoznal. Začali jsme spolu dělat společně - a později každý zvlášť - kurzy EMAUS, modlit se a každé ráno číst Slovo na každý den. Zpívali jsme a chválili Boha. Tak jsme byli stále spolu a s Bohem. Zároveň mne ale postupně, citlivě a v lásce upozorňoval na všechny moje velké i menší hříchy, chyby, zlozvyky a zvolna mne vedl k přijetí Ježíše Krista jako Pána s Spasitele. To jsem učinil 22. 12. 2010. Vydal jsem Mu svůj život, vyznal v slzách pokání své hříchy a stal se Božím dítětem.

Můj život se změnil a já si pod Božím a Petrovým vedením stále více uvědomoval, jak strašný život plný hříchů jsem před obrácením žil. Petr mi poradil, ať si sepíšu všechny konkrétní hříchy, které se mi vybaví a že je pak v jeho přítomnosti vyznám Bohu. V některých církvích a sborech tomu výstižně říkají „generální úklid". Učinil jsem to, a úžasně nepochopitelně se mi ulevilo. Za některé těžké duchovní zátěže a svázanosti z minulosti za mne Petr vedl duchovní boj, a to i v razantních ofenzivních modlitbách v autoritě jména Ježíše Krista jsem prožil a přijal z Kristovy ruky více úžasných osvobození. Ale některé zlé vlivy tvrdošíjně a dlouho přetrvávaly a nechtěly z mého života odejít. Až po Petrově odchodu do léčebny, v den jeho podmínečného propuštění 19. 7. 2011, jsem si poměrně rychle s velkou bolestí v srdci a mnohými slzami uvědomil, jak to měl se mnou strašně těžké a kolika způsoby svého chování a jednání jsem ho trápil a ubližoval mu. Zraňoval jeho citlivé a láskyplné srdce a zkoušel do krajnosti jeho přátelskou a křesťanskou lásku ke mně. Až po jeho odchodu jsem si plně uvědomil, co pro mne znamenal, co vše jsem v něm minimálně na rok ztratil. Jak málo jsem si ho vážil, jak strašně mi teď chybí a jak strašně se mi po něm stýská. Jaké oběti jako kamarád, přítel i křesťan pro mne snášel a co vše ode mne trpělivě, vytrvale snášel a vše dopouštěl. Vytrval, nevzdal to se mnou, nezatratil mne a nezavrhl.

Déle než měsíc, kdy jsem byl žalem a smutkem v zoufalém psy­chickém stavu, mi úžasným způsobem dokazuje velikost a věrnost jeho přátelství ke mně. Vše, co mi říkal, platí, a jak pevně a ne­ochvějně si za všemi slovy stojí. Každý všední den mi píše nádherné dopisy plné lásky, přátelství, povzbuzení a sounáležitosti a pod­pory. Těmito dopisy mi pomohl překonat nejhorší období našeho odloučení. Zároveň mne to vedlo k tomu, abych se pevně přilnul k Bohu a věrně šel po té jediné správné životní cestě.

Přátelství, kterému dal Bůh ze své milosti a lásky vzniknout mezi mnou a Petrem, bereme oba jako úžasný Boží dar, za který oba Bohu s velikou vděčností stále děkujeme. Jsme vděčni a vzdáváme chválu, čest a slávu! V tom prostředí všelikého zla, hrubosti, tvrdosti, bez­citnosti, hnusných pomluv, intrik a ponižování je zázrak zázraků, že mohlo vzniknout takové přátelství, které mezi námi je, trvá a vydrží - oba tomu pevně věříme. To odloučení bereme jako zkoušku a pro­věření našeho přátelství, jeho opravdovosti a věrnosti. To, co Bůh dal, dokáže si i obhájit a ochránit proti všem protivenstvím, když my půjdeme věrně za Ním, ale i když my jsme nevěrní, On zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe. Nikdy nás neopustí a nikdy se nás nezřekne. Tento slib jsme dali já s Petrem před Bohem jeden druhému. K tomu nám dopomáhej Bůh. Amen