čtvrtek 29. května 2014

Jak přežít blackout aneb pečuj o dar, který jsi dostal!

Včera jsem dostala od Davida vcelku nevinnou otázku, jestli mám u sebe nějaké peníze.
„Vždyť to víš,“ říkám si, „ptáš se mě jako naschvál? Nejsi rád, že jdu ven? Vadí ti to? Vadí ti, že jsem to nepřipomněla dřív? Co ti vlastně vadí? Něco z minulosti?“

Hloupé, staré situace nepřicházely, ale přepadaly mou nepřipravenou, neozbrojenou mysl. Co to bylo? Neodpovídala jsem hned, potřebovala jsem nabýt rovnováhu. Vysvětlovat, proč mlčím nebo proč jsem nevrlá mi přijde nastejno...

David se dost dotčeně ohrazoval, že mi prostě jen chtěl pomoct.
Zděšeně jsem si musela připustit -  tohle mě zatím nenapadlo.

Co to v nás někdy je, že hledáme v otázkách zádrhely? Jako bych vrazila sama do sebe. Cítila jsem útok, který s včerejškem pranic nesouvisel. Chvíle, která se vymkla situaci...
Tak jsme to nezvládli každý po svém a víc jsme se nebavili, než se hádali. Menší roztržka jednoho dne. Pohled do očí deprese, nepřítele...? Pohled do zrcadla?


Oběd jsem snědla násilím, netěšil mě. Dovolila jsem podezíravosti, nejistotě zranit mě znovu a hodně mě to zarazilo. Hlavně jsem byla nespravedlivá.
Vzala jsem si tašku, doklady, řekla jsem do prázdna, že odcházím a šla jsem. Nečekala jsem na odpověď, musela jsem prostě promluvit, abych pak nepřestala komunikovat i s ostatníma. Je to zřejmě dané stavem úzkosti. Nestalo se mi to už docela dlouho.

U vchodu na mě čekala kamarádka, že vyrazíme na Petřín! Nápad se vůbec nejevil normálně, lilo jako z konve, potůčky místo kaluží, hrom bručel, ale záměr přece vyšel! Auto mělo střechu, i lanovka je krytá a nahoře - měly jsme velikánský deštník. Popisovala mi hrad, domy, růže a lekníny, javor, stromy,
podávala mi slizské šneky a já se pomalu probírala ze své letargie. Nevěděla o mém rozpoložení. Řekla jsem, že si ji vůbec nezasloužím! "Nikdo si nic nezasloužíme, proto přišel Ježíš, abychom si s tím nemuseli lámat hlavu," odpověděla mi.


Deštník hladily různé listy, tajemně to syčelo. Chladné mokré růže se měnily ve svěží růže různých barev. Oteplovalo se a déšť ustával. V restauraci jsme byly samy. Nic bych nepozřela a i kdybych měla 5000 v kapse, nepomohlo by to. Stejně jsem dostala pizzu domů. Bože, proč mi tohle děláš?
Volně jsme si povídaly - o přátelích, domech, kavárnách, dovolených! A vzduch byl strašně fajn, jako oblíbená písnička, dobrý nápoj, jako vlídný hlas. Čas jako by se zastavil. Myšlenek plná hlava, ale okolo nikdo, takový klid.


A dnes je nový den, jenže jsem nemohla spát. Ptala jsem se sebe, Boha, na co si to hraju, jak málo mu věřím, proč jsem pořád stejná. Ta stará podezíravost, pochybnosti, někdy strach - já už je nechci, nepatří ke mně, jsou to jen dávné stíny, co se zrádně zrodí, připomenou. Nebyla jsem obezřetná a přestala jsem bránit dar, který jsem dostala. Musím o něj pečovat líp!


Ježíši, pomáhej mi uklidit střepy v mém nitru, dívat se tvým směrem, nedovolím malicherným překážkám, aby ničily duševní zdraví a klid, který jsi mi dal! Děkuji, že mě chráníš! Dopřej mi zase volně dýchat, vždyť i to je pro někoho výsadou!

Nebeský tatínku, odevzdávám ti znovu svůj život, naše manželství, toužím po tvé blízkosti každý den! Nevzdám se a nevzdám, i když mě často něco tíží! Budu bojovat v modlitbách a doufat, že si to nějak použiješ.
Ne zloděj satan, ale Duch svatý ať mě vede, učí, utěšuje!
Vyznávám, že jsi svrchovaný a ty sám víš, co je pro nás nejlepší. Není vždy lehké se tomu poddat, ale snažím se. Vzdávám se svého vzdoru, nedůvěry dávných dnů, už to nejsem já! Dal jsi mi novou identitu, rodinu i smysl života. A toho se chci držet! Amen!

12 komentářů:

  1. No, všichni se nějak vyvíjíme, pokud aspoň trochu chceme. Já jsem si prošel od takové té paranoydní žárlivosti ve dvaceti letech až k současnému učení se, že mám předpokládat vždycky u všeho od partnerky ten nejlepší úmysl. Taky mi to moc nejde. Žádná odpověď pro mě znamená gesto pohrdání. Nesnáším to. Katolíci začínají své mše hned po úvodní promluvě kněze takovým společným vyznáním. „Vyznávám se všemohoucímu Bohu a vám všem, že často hřeším, myšlením, slovy i skutky...." My sice katolíci nejsme, ale platí to i pro nás. Neštěstí je, že se neumíme sami sebe rychle přeprogramovat, zakázat si některé stereotipní reakce a vyhnat si z hlavy minulá zranění. Většinou i o sebemenším konfliktu hodně přemýšlím a mluvím k Bohu. Ptávám se proč a někdy mě napadne i odpověď. Někdy si zase uvědomím, jak snadno jsme zranitelní, jak lehce zlo pronikne a využije sebenepatrnější skulinku. A jestli se tohle může stávat lidem, kteří se mají rádi, pak by nás nemělo překvapovat, že se neshodnouu jednotlivé církve, že je problém domluvit se na něčem společném v každé skupině lidí. Díky Bohu za každý pokrok, který uděláme s jeho pomocí na cestě k úplnému uzdravení v našich vztazích.

    OdpovědětVymazat
  2. Četla jsem tento článek dnes na procházce s miminkem a moc mě obohatil..o to víc, že jsme teď v manželství měli těžké období- neshody, miminko ječelo a ječelo, únava, nepochopení, bezradnost, samota, vztek, chuť se vším praštit a utéct někam daleko, strach, že už to lepší nebude... ale je krásné nevzdat to a bojovat, spolu s Pánem, s Ním v zádech i po boku i v závěsu :) Krásné i těžké, jako život sám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Verinko, nevím, jestli sis zaškrtla odpověď na komentář mailem, ale doufám, že jo.
      My chlapi se po narození dítěte těžko vyrovnáváme se ztrátou pozornosti, kterou nám žena věnovala, dokud dítě nebylo. To znám z vlastní zkušenosti. Hodně mi v chápání rozdílů mezi muži a ženami pomohla konference Úchvatná, kterou pořádala Apoštolská církev v Havířově. Nebyli jsme tam, ale poslechli jsme si záznam. Zejména přednášky paní Gabriely Rienas opravdu doporučuju. Neobjevují Ameriku, ale připomínají věci, které si často nikdo z nás neuvědomuje. Jestli budeš mít čas a chuť, tak tohle poslechni. Bůh žehnej celé vaší rodině! http://apostolskacirkev.cz/category/44-uchvatna-aneb-umeni-vyslovit-nevyrcene-16-1711-2012

      Vymazat
  3. Zapomněla jsem se podepsat! Tedy V. jako verinka :))

    OdpovědětVymazat
  4. Tak prostě zkusím věřit, že se mě někdy neptá cizinec a ty zkus věřit, že v mlčení není pohrdání. Zpracovávám chaos.
    A k té konferenci "úchvatná..." a taky v kázáních Jakuba Limra často zjišťuju, že na mě sedí popisy chlapských reakcí a pojetí, pocitů:) Bavím se tím! U nikoho asi paušálně přesně rozdíly sedět nebudou, ale je jich spousta a je dobrý o nich vědět a přemýšlet nad něma. Není už tak moc lehký se jim přizpůsobit:)

    OdpovědětVymazat
  5. Veri, ty máš tu nevýhodu, že manžel je nevěřící, věří-li oba, je to tou hlavní posilou pro vztah.
    Nemysli si, nám to vyříkávání taky dvakrát nejde:) A to nemáme dítě!
    Bylo to pro vás asi moc nové, vysilující, pro oba! Věřím, že si najdete nový rytmus a zvládnete to!
    Díky za tvou čtenářskou věrnost a přízeň:) Vždycky tě rádi uvítáme!

    OdpovědětVymazat
  6. Toto jsou asi dost častá nedorozumnění. Člověk občas řekne něco naprosto nevinného, co se toho druhého nějak dotkne. Často ani sám neví proč ho to zranilo - zřejmě za tím je nějaká špatná zkušenost z minulosti.
    David to ve svém komentáři krásně vystihl: Člověk by měl u druhého vždycky předpokládat ten nejlepší úmysl.

    OdpovědětVymazat
  7. Ale Veverko, někdy se prostě stane, že jde o nedorozumění. Někdy vyřčené slovo nás trápí víc než toho druhého a kolikrát se chceme omluvit za něco, co druhému připadá jako prkotina...
    Nikdy nikdy nebudeš dokonalá, stejně jako nebude dokonalý Tygr, ani já ani kdokoliv jiný. Cítíš se blbě, to přejde - a o to víc si vychutnáš chvíli, kdy ti (vám oběma) bude zase fajn, bez pochybností a záludností.
    Dnešní povídání se mi moc líbilo, umíš najít kouzelná slůvka (to o růžích, dešti a tajemném syčení bylo skvělé!) Veverko, jsi to ty, jsi tady, nesnaž se být dokonalá, nikdy nebudeš. Ale buď taková, jaká jsi. Kdyby Bůh chtěl, aby lidi byli dokonalí, mohl vystřihnout jednu šablonu pro všechny. Ale to by byla nuda!

    OdpovědětVymazat
  8. Vendy Vendy, aspoň se ti zas jednou něco líbí:)
    Když ty různý maličkosti ke mně v různých rozpoloženích mluví jinak. Takže kytky byly studený, mokrý, nevoňavý a potom svěží a barevný. Vnímáme holt selektivně.
    Dokonalí nebudeme nikdy, nebylo by to pestrý! Takže věkově rosteme, ale jinak jsme pořád domýšliví, vycházíme z milných předpokladů dřív, než se zeptáme a nebo na mile znějící otázku najednou nedokážeme odpovědět:) Ale lepší tohle všechno vidět, než nad tím vůbec nepřemýšlet:)
    Ony ty vzájemný překvapení nejsou jenom negativní, to vůbec ne!
    Díky za komentář!

    OdpovědětVymazat
  9. díky vám oběma za komentář. Přednášku si pustím. Když mi přijde, že se mnou není můj muž rád a to je horší než to, že neumíme komunikovat. Vlastně nepřijde, je to fakt. Jeho život je s kamarády, s těmi skutečnými i virtuálními. Nechci to moc rozebírat veřejně, ale článek mě zasáhl. V.

    OdpovědětVymazat
  10. Veri, fakt mě mrzí, co píšeš, budeme se za vás modlit! Z jiných tvých komentů na blozích mám pocit, že tvůj manžel je citlivý a hodně se ti snaží vyjít vstříc! Snad je tohle fakt jen přechodnej stav, rozmrzelost ze ztráty tvé pozornosti k němu, ze změny, jakou dítě přineslo.

    OdpovědětVymazat
  11. Markétko, ono určitě hraje roli i moje současná únava, pocit zodpovědnosti za miminko a poporodní hormony :)) Ale pravdou je, že náš vztah je velmi náročný, vždycky byl. Dva tak rozdílné lidi abys pohledala. Ale drží nás láska, miminko a Bůh. :) Ráda čtu o vás s tygrem, tak piš piš!! V.

    OdpovědětVymazat

Předem děkuji za všechny komentáře. Prosím, vyvarujte se vulgarizmů, nebo komentářů urážejících něčí přesvědčení. Děkuji!