Nedávno mi kamarádka přivezla hromádku knih - tuhle dvoudílnou jsem zvolila s nadšením. Po pár týdnech mi trochu mrzne úsměv a jsem ráda, že jsem ji nečetla před rokem, vystrašila a rozhodila by mě.
Dnes naopak vidím tak lidský autorův přístup k těm, kteří hledali pomoc, jeho touhu objasnit věci často zkryté, vysvobodit zajaté a trpící z jejich trápení. Poukazuje nejen na lehkovážnost a chyby, kterých se dopouštíme, na rodové prokletí, popisuje i východiska a přináší mnohá svědectví. Rozlišuje vztah k lidem coby jednotlivcům a vztah k duchovním systémům, jimž tito lidé slouží.
Ne všemu rozumím, i vás po dočtení napadne nejedna otázka... Leckterý výrok mi přišel extrémní – okolo sebe naopak vidím až moc vlažnosti a tolerance…
Citace z předmluvy: "Kniha Duchovní boj není odborným pojednáním. Autor zde nevystupuje jako teolog, ale jako praktik, který mnohé prožil."
"Ať to již byly časté nemoci a různé tělesné slabosti, které jej od jeho mládí omezovaly, nebo nepřátelsky naklonění lidé, jimž musel v průběhu celého svého života čelit - v zásadě byly vždy dvě možnosti, jak se s těmito situacemi vyrovnat, a to buď podlehnout a přizpůsobit se, anebo bojovat. Rudolf Bubik vždy volil boj."
"Některé příběhy zmíněné v knize mohou způsobit značné rozpaky. Jde například o vyslovování kleteb nad jedinci či institucemi. Pozorný čtenář však pozná, že autor i zde zůstává věrný biblickému principu z Ef 6,12, totiž že nebojujeme proti lidským nepřátelům, nýbrž proti silám zla. Nejde tedy o výpad proti lidským nepřátelům, ale o boj s mocnostmi zla, které si lidi používají ke svým záměrům. Nepochopení této pravdy by mohlo přinést katastrofální následky, vždyť i sebehříšnější člověk na této zemi je stále člověkem, za kterého Kristus položil svůj život. I hříšník v sobě nese stále Boží obraz, byť poskvrněný a poškozený."
Přikládám ještě několik úryvků, které se mě dotýkaly - vybírala jsem hodně přísně, nemůžu opsat půlku knihy!
Citace: "Hřích slibuje víc, než nakonec dá, zavede nás dále, než budeme ochotni si připustit, a stojí nás více, než kdy budeme schopni zaplatit."
Tohle tesat do kamene, jenže často málem pozdě. Slova, která mě zanesla dva roky zpátky - odbočka nesouvisející s knihou samotnou - na to jste však u mě asi zvyklí!
Chtěla jsem chvíli volně padat vzduchem, když tandempilot ví, jak to zastavit. Jaké je vznášet se na padáku a povídat si... Obsáhnu nebo míjím celý ten prostor? Jaký je to pocit někde vysoko? Jen jednou - nebála jsem se závislosti, nehltala řeči o adrenalinu - prostě drahá záležitost pro časté opakování a nelze říct, že bezriziková. Neměla jsem však obavy, hledala jsem zkušené lidi. Můj pohled se mi zdál střízlivý.
Nevidíme se však očima ostatních - ani podruhé, potřetí, ani v jiné, nové situaci. Tím, co nás láká můžou blízcí trpět, naléhat, křičet, plakat strachy a my jen nechápeme proč. Náš zájem nás oslepí, obklopí, přeroste a odvádí od podstatných věcí, signálů. Právě to přerůstání a vyhrocování mě šokovalo.
Hojně slýcháme - "jdi za svým snem"! Nechci vás odrazovat, ale zvažme aspoň moudrost, přínos a užitečnost, plodnost našich kroků, než přijdeme o spoustu drahocenných sil, času - někdy o víc... Přitom není třeba se všeho vzdát, Bůh má pro nás spoustu alternativ, stačí se mu upřímně svěřit!
Citace: "Co to jsou špatná slova? Jsou to slova
vulgární a podobně? Ano, také. Ale pozor, špatné slovo je každé, kterým druhého zraním. Je pravda, že máme také druhého napomínat, nejen chválit, ale i k napomínání je potřebné mít milost, i k napomínání potřebuji radu Ducha svatého, kolik toho daný člověk unese."
Kratičký úryvek o moci našeho jazyka vytržený z kontextu... Když se nad tím zamyslím - tohle uznáváme, pokud jde o napomínání nás samých. Vyžadujeme citlivý přístup, rozvahu a nejlíp - každý ať se zamyslí nejprve nad sebou.
Chci-li kritizovat ostatní a zvládnu to neudělat hned, často přijdu na to, že jsem měla prostě špatnou náladu, málo informací nebo zatvrzelé srdce.
Sama bych potřebovala zvláštní milost snášet hlučné děti, hlavně ve sboru po shromáždění:) Každý z nás jistě denně zažívá nějakou nesrovnalost, která mu nesedí.
Jsme často rychlí v soudech, jindy ustrašení - probíráme problémy ne s těmi, kterých se týkají... Vznikají pomluvy, spory, výbušné reakce, dotčené reakce - kdo by na Ducha svatého pomyslel? Vždyť jde jen o řeči... U kafe... A potom - možná se vám někam nechce a sotva se někdo zeptá. Nebo už pár měsíců někdo nezavítal do sboru mezi vás, všimne si toho kdo? Vždyť má každý svobodu!
Díky Bohu za naši Církev bez hranic, tam by se po nás ptali a i my máme ve zvyku shánět se po těch, které jsme nějaký čas neviděli. Tím o svobodu rozhodně nikoho nepřipravujeme:) Ale přecejen - co kdyby důvod byl jiný?
Líbil se mi závěr druhého dílu, který napsal Martin Moldan, podkapitolka "PODMANIT SI KENAANCE"
Citace: Život křesťana má rovněž tyto dva rozměry: „Bylo nám dáno" a „bojujte o to". Zaslíbenou zemi, Kanaan, si můžeme představit jako svou duši. Je pravdou evangelia, že Bůh nám daroval spoustu krásných věcí. Již jsme zakusili nebeskou radost, víme, co je odpuštění hříchů. Poznali jsme, že život skrze Ducha svatého je jiný, lepší, než život, jaký jsme žili před svým obrácením. Ochutnali jsme z plodů té země. Mysleli jsme si, že život bude jednoduchý, a namísto toho musíme bojovat. V naší duši je příliš mnoho nepřátel, kteří nám život ztěžují a všemožně ztrpčují. Jeden má problémy se zvládáním své hněvivé povahy, jiný těžce krotí svůj jazyk, další bojuje se sebeovládáním. Boj může nabývat různých forem: Od zvládání negativních povahových rysů až po vypořádání se s různými bolestmi minulosti. Princip je ale stejný jako v případě Izraelitů: Země nám byla darována a my si musíme podmanit její obyvatele. Někteří budou vyhlazeni,
jiné přinutíme, aby nám sloužili."
Čeká vás pestré čtení z knihy zkušeného kazatele, který vás v tom nenechá:)
" Uvědom si to naplno: chceš-li jít za Pánem, pak zapři sám sebe. Něco tě to bude stát, s něčím se musíš rozejít, něco budeš muset odložit."
" A tak pokud se tě cokoliv v této knize dotklo, nežiješ vítězným životem, neváhej, jdi na kolena a řeš to. Navštiv pastora svého sboru respektive bratry starší, vyznej svůj hřích a popros je, ať se za tebe
modlí, aby případně rozbili jakékoliv svázanosti, které tě ještě drží, a ty máš kvůli nim problém plně žít v Boží blízkosti."
Tohle je hodně užitečná, ale taky zvláštní knížka. Není to učebnice a autor si nehraje na teologa.
OdpovědětVymazatMyslím si, že mnoho pravd v Duchovním boji obsažených by měli znát pokud možno všichni lidé. Na druhou stranu bych knížku nedoporučil čerstvému křesťanovi, ani hledajícímu člověku. Pro správné pochopení je nutné vědět, že něco jako duchovní boj v tomto světě probíhá, proč se to děje a jakou úlohu v tom hrajeme my.
Líbí se mi, že v knížce jsou příběhy z praxe. Mým plusem při čtení bylo, že jsem poznal autorovy názory na mnoho věcí předem z poslechu jeho kázání a přednášek na konferencích, takže jsem nebyl překvapený jeho radikálností.
V mnohém s ním souhlasím a rozhodně věřím tomu, že cokoli napsal, tomu sám pevně věří a je to výsledkem mnoha modliteb, životní zkušenosti a studia Bible.
Nicméně jsou tam také místa, o kterých bych si rád s Rudkem popovídal. Třeba prohlášení, že katolická církev není křesťanská, mi připadá velmi přehnané. Je jistě hodně odchýlená od zdravého učení, ale já jsem v ní upřímné křesťany potkával, vidím, že mnoho katolíky založených organizací přináší Boží království na tenhle svět a lidé i skrze katolickou církev poznávají Ježíše. Prohlásit o ní, že je nekřesťanská, je skoro totéž, jako říct o těžce nemocném člověku, že díky své těžké chorobě není dále člověkem. Nemocná tedy určitě je, zasažená démonickými vlivy také, ale něco křesťanského v ní jistě zůstalo.
Dalším sporným místem mi připadá být pohled autora na umění. Lze jistě souhlasit, že mnohá manželství herců se rozpadají, že řada z nich žije velmi nemorálním životem, že v tomto oboru je mnoho rituálů, pověr, věštění i dalších duchovně nečistých věcí. Ale je to vina oboru, nebo jen selhání lidí, kteří nezvládli svou popularitu, veřejný dohled nad svými životy, nebo velký přísun peněz? Je zřejmé, že v uměleckých oborech je mnoho homosexuálů, časté jsou drogy, mnozí umělci jsou pacienty psychiatrů. Ale je to vše skutečně vina působení démonů? Možná.
Knížka nastavuje jasné, ostré hranice. Pokud to myslím s Bohem a jeho následováním vážně, nechci její obsah zlehčovat a to ani těch míst, která jsem zmínil výše. Je-li totiž něco nebezpečné, je moudré stanovit si hranici ještě o kousek blíž a s nebezpečím se tak vůbec nesetkat.
Letos během sledování MS ve fotbale jsem i já viděl, jak marné, zbytečné, nikomu nic nepřinášející jsou tyhle velkolepé sportovní podniky. Pochopil jsem, proč Bůh nepožehná sázkařům, i kdyby se modlili a postili. A najednou mě ten vrcholový sport přestává bavit. Jak v článku píšeš, Bůh pro nás má mnohem víc než jsou naše přání a záliby. Je skvělé, že nám nic nechce brát, dokud to sami neodložíme, abychom mohli příjmout něco lepšího!
Knížka mi fůru věcí nově osvětlila a budu z ní získané poznatky postupně aplikovat do svého života. Kéž nám v tom pomáhá Duch svatý!
nádhera Markétko a tobě Davide díky za doplnující komentář!!! Verinka :)
OdpovědětVymazatps ještě bych dodala- před pár hodinami jsem měla velmi naléhavé nutkání říct svému manželovi "Ty jsi ale hajzl!" Až se divím, že jsem to nakonec neřekla a místo toho se modlila- takže duchovní boj rozhodně existuje.
OdpovědětVymazat